Ať chceme nebo ne, nemoci představují běžnou součást lidského života, a proto je nutné naučit se s nimi vypořádat nejen po stránce fyzické, ale také emoční. Občas se v životě naskytnou i takové situace, kdy někdo z rodiny onemocnění a musí být hospitalizován do nemocnice. V takové chvíli je přirozené chtít chránit dítě před zprávami, jako je tato, ale není to dobrý nápad. Děti toho dokážou pochopit víc, než si lidé mnohdy uvědomují. Je ale důležité najít tu správnou cestu, jak s nimi o nemocech hovořit.

Promyslete dopředu s partnerem, co a jak řeknete

Nejprve si promluvte se svým partnerem. Oba dva byste měli být na stejné stránce ohledně toho, co vašim dětem za daných okolností řeknete a také jak to řeknete. Je také důležité, abyste společně přemýšleli o životě vašeho dítěte a o tom, jak jej ovlivní to, co mu řeknete. Měli byste být připraveni zvládnout logistický i emocionální dopad, který na něj sdělené informace mohou mít.

Najděte si čas, kdy můžete dlouho sedět a věnovat svému dítěti plnou pozornost. Možná nebudete potřebovat příliš času, ale i tak je lepší si ho vyhradit. Zároveň vězte, že toto je jen první z mnoha rozhovorů. Nemusíte tedy nutně sdělit veškeré informace. Je dobré udělat si přehled a pak se k tomu vrátit a probrat další věci v jiných rozhovorech. Možná se na vás dodatečně dítě obrátí s dalšími otázkami samo.

Vyjadřujte se jasně a stručně

Snažte se vyjadřovat co nejjednodušeji a přímočaře. I starší děti mohou být snadno zahlceny spoustou detailů. Pro malé děti to může být tak jednoduché jako: „Tatínek je nemocný. Chvíli bude v nemocnici. Doktoři pracují na tom, aby mu pomohli.“ Pro starší děti může znít sdělení například takto: „Táta má zápalplic. Je teď v nemocnici na testech a lékaři hledají nejlepší způsob, jak ho léčit.“ Používejte vždy jednoduché výrazy a jednoduché věty.

Buďte upřímní a neskrývejte své pocity

Shutterstock

To neznamená zacházet do všech složitých detailů. To je totiž málokdy užitečné. Ale znamená to, že pokud je nemoc vážná, měli byste to také říct. Dejte dětem vědět, co se může stát dál, například kdyby dotyčný mohl přijít o vlasy kvůli chemoterapii.

Pokud jste smutní nebo znepokojení, řekněte to. Dejte vašemu dítěti najevo, že je v pořádku, když se tak také cítí. Jak budete situaci procházet, budete muset najít zdravé způsoby, jak se vypořádat se svým smutkem a obavami, protože vaše dítě vás bude sledovat. Někdy může být také velmi užitečné navštívit odborníka na duševní zdraví, pokud jde o pomoc vám i vašemu dítěti.

Zamyslete se nad vývojovou fází dítěte

Mluvit s dětmi o nemoci může být velmi obtížné a může to být nepříjemné pro vás i pro dítě. Před tím, než ale své dítě zasvětíte do situace, zamyslete se nad vývojovou fází vašeho potomka. To je opravdu důležité. Mladší děti to nebudou moct dostatečně chápat ani toho tolik nezvládnou.

Oproti tomu dospívající porozumí mnohem lépe a budou chtít také mnohem víc vědět. Mladší děti se mohou začít bát nejen toho, že mohou nemoc chytit, ale také toho, že je to jejich chyba. Starší děti mohou pochopit více nuancí a složitostí okolo nemocí a budou mít velmi odlišné starosti. Pokud si nejste jisti, kde přesně je vaše dítě ve vývojovém spektru, promluvte si se svým pediatrem.

Jak mluvit o nemoci s dětmi ve věku 3 až 6 let?

V tomto věku je dětské chápání nemoci nejasné. Děti se dokáží soustředit pouze na své bezprostřední okolí, tedy na to, co se děje kolem nich, co se bude brzy dít a jak se právě teď cítí. Mají tedy problém porozumět pojmům, které si nedokážou představit ve své mysli.

Shutterstock

Složité věci, jako jsou nemoci, které nevidí, může být obtížné pochopit. Budou tedy chápat nemoc z hlediska jednoduchých příznaků, jako je kašel nebo rýma. Začnou také chápat, že můžete nějaké nemoci chytit, ale mohou být zmatené z toho, že můžete chytit všechny nemoci. Dokážou pochopit, že některé způsoby chování mohou pomoci udržet si zdraví, jako například mytí rukou, ale mohou být také zmatené a myslet si, že vám to definitivně zabrání onemocnět.

Děti potřebují velmi jednoduchá vysvětlení ohledně nemoci a léčby. Dají se použít věty typu: ,,Musíš brát léky, abys zůstat silný a zdravý“. Začínají chápat podmínky prostřednictvím přímých zkušeností. Například dítě v tomto věku může pochopit, že musí jít k lékaři, protože má kašel.

Co vám pomůže při vysvětlování?

Používejte hry a příběhy k formování porozumění dítěte tam, kde je to nutné a vhodné. Postavy v příběhu lze použít k nápravě nedorozumění.

• Ujistěte se, že dítě rozumí příčině a následku: pomůže například říci, že mytí rukou může zastavit šíření bakterií, než že jej zastaví.

• Odpovědi nemusí být složitější: pokud jste svému dítěti řekli dost informací, důsledně opakujte ty samé, které jste již uvedli. Pokud si něčím nejste jisti nebo něco nevíte, řekněte to na rovinu místo toho, abyste si něco vymýšleli.

• Pomozte svému dítěti pojmenovat a pochopit jeho emoce tím, že označíte a pojmenujete ty své.

Jak mluvit o nemoci s dětmi ve věku 7 až 12 let

Děti nyní mohou vnímat, že jsou jiné než ostatní a chápat, že různí lidé mají odlišné potřeby a pohledy. V tomto věku ovšem stále přemýšlejí o věcech ze svého vlastního pohledu, takže budou ovlivněny hlavně tím.

Chápou, že nemoc může mít mnoho různých příznaků a že v jejich těle se děje spousta věcí, které nevidí. Rozumí také tomu, že léky a dodržování lékařských rad jim může pomoci cítit se lépe, ale stále potřebují hodně pomoci a nabádání, aby se řídily vašimi radami. Také ale dokáží pochopit spojení mezi nemocí a potřebou léčby. Mohou například chápat, že krevní testy nám pomáhají zjistit, zda lék funguje.

Shutterstock

V tomto věku si děti rozvíjejí logické uvažování. Zvládnou pochopit vnější příčiny a více se zajímají o tělo. Potřebují tedy znát konkrétní informace o nemoci. Pokud by vaše dítě mělo například srdeční onemocnění, lze použít věty jako: „Tvoje srdíčko potřebuje opravit, takže musíme jet do nemocnice, abychom ho dali do pořádku.“

Co vám může pomoci?

  • Podpořte emocionální vyjádření pomocí kresby, příběhů, otázek či krabičky pocitů, kde si děti mohou zapisovat své otázky a myšlenky a diskutovat o nich s dospělým.
  • Ujistěte je o tom, jaké pocity mohou zažívat a mluvte o tom, s čím tyto pocity pomáhají.
  • Pokud je vaše dítě zdravé, snažte se, aby bylo co nejvíce aktivní. Tím se zbaví některých látek v těle, které se uvolňují při úzkosti, a pomohou s fyzickými příznaky stresu.
  • Ujistěte se, že děti nepřebírají role dospělých se snahou pomáhat druhým.
  • Snažte se, aby vysvětlení byla přesná. Vysvětlete rozdíly mezi odlišnými okolnostmi. Např. děti možná slyšely, že kašel může být škodlivý a budou potřebovat pochopit, že ne každý kašel by je měl znepokojovat.

Jak mluvit o nemoci s dětmi ve věku 13 až 18 let

Děti v tomto věku dobře chápou čas, dokážou si představit budoucnost a spoustu možností. Jejich představivost ale může znamenat, že jsou schopny se více bát věcí, které se nestaly nebo se stát nemusí. Teenageři mohou chápat různé příčiny nemocí, to že nemoci mohou být velmi odlišné a dokáží pochopit roli stresu a strachu na tělo.

Dokážou porozumět představám o prevenci a faktorech, které mohou způsobit příznaky, jako je stres a fyzická aktivita. Jsou schopni zvážit rizika. Například dospívající dívka s epilepsií nejspíš bude vědět, že když bude hrát basketbal, může dostat záchvat. Pořád ale chce hrát, tak se rozhodne pro hraní o víkendech, aby záchvaty nenarušily její školní práci, ale stále si mohla užívat sport.

Dospívající děti jsou stále ovlivňovány hlavně svými přáteli. Takže i když mohou pochopit mnoho informací o nějaké nemoci, to, co dělají a říkají jejich přátelé, může mít výsledný vliv na jejich chování. Teenageři rozvíjejí svou vlastní identitu a pocit, kým ve světě jsou.

Tipy, které vám pomohou

  • I nadále se snažte nabízet prostor pro podporu, náklonnost a diskusi.
  • Pokládejte otevřené otázky, jako například: ‚,Co si myslíš o zprávě, která…?“
  • Poskytujte jim podněty a informace z důvěryhodných zdrojů, např: „Dnes jsem narazil na tohle, co si o tom myslíš?“
  • Podporujte společenské příležitosti a diskuze s vrstevníky.
  • Nabízejte možnost volby a podporujte nezávislost v kontextu toho, co je možné a vhodné. Pokud teenager nemůže jít ven, dejte mu větší výběr aktivit v rámci domova, jak může být nápomocný.
  • Navrhněte způsoby pomoci ostatním, které jsou bezpečné a vhodné.

Už jste se ocitli v situaci, kdy jste museli vašemu dítěti vysvětlovat, že je někdo z rodiny nemocný? Jak jste si s tím poradili a jak to vaše dítě neslo? Podělte se s námi o vaše zkušenosti do komentáře.

Předchozí článekSpalničky jsou díky imunizaci již na ústupu. Pro koho ale představují riziko?
Další článekVrozené vývojové vady mohou způsobit geny, nemoci i kouření. Jak jim předcházet?