Rané rodičovství zpravidla doprovází nedostatek spánku v důsledku nepřetržité péče o novorozence. Tato fáze však netrvá věčně a děti zhruba od 6 měsíců věku obvykle mohou vydržet spát celou noc. Klíčem je však najít správnou metodu uspávání, která funguje pro vaši rodinu, a důsledně ji praktikovat. Zajímá vás, jaké metody uspávání jsou mezi rodiči nejoblíbenější a jak vůbec začít?
Spánkové návky novorozence
U novorozenců je zcela normální, že jejich spánkový rozvrh je poměrně chaotický. Očekává se tedy, že se děti několikrát za noc probudí a potřebují opětovně pomoc s usínáním. Což někdy může být velice náročným úkolem. Malé děti nemají schopnost usínat samostatně, takže krmení, houpání nebo kolíbání k uspávání jsou zcela přirozené a normální.
Nedělejte si starosti s vytvářením takzvaných špatných návyků, protože v tomto směru novorozence zkazit nemůžete. Miminka mají spoustu času na to, aby se naučila zklidnit se a usnout, takže není potřeba nikam spěchat. Pokud jste již vyčerpaní, zkuste se v noci s partnerem občas prostřídat. Pak je tu ale také staré dobré přísloví: Spěte kdykoli, když vaše dítě spí. Není to snadné, ale stojí za to za vyzkoušení.
Kdy začít trénovat metodu uspávání?
Většina odborníků na spánek říká, že ideální doba pro zahájení tréninku spánku nebo pro podporu samostatného spánku je založena na individuálním vývoji vašeho dítěte, ale obvykle se doporučuje věk mezi čtyřmi a šesti měsíci, kdy si vaše dítě ještě dostatečně nenavyklo na kojení nebo houpání, aby usnulo. V této fázi je většina dětí také vývojově připravena naučit se dovednosti usínat sama.
Kolem čtyř měsíců věku procházejí některé děti tzv. spánkovou regresí, protože se jejich spánkové cykly mění a prodlužuje se doba lehkého spánku. Je to tedy skvělý čas pracovat na samostatných spánkových návycích. V této době se spánkové návyky také často mění, protože si děti nacvičují nové dovednosti, jako je převalování se či lezení. Někteří rodiče se rozhodnou počkat, až se věci uklidní, než se pustí do tréninku uspávání, ale pokud nechcete, čekat nemusíte.
Pokud je vaše dítě starší než šest měsíců, nebojte se, nikdy není příliš pozdě na to, aby si vaše dítě osvojilo správné spánkové návyky. Podle některých odborníků je dokonce jednodušší začít klidně až v devíti měsících, protože děti vydrží spát celou noc. Jsou tedy v dobrém věku pro porozumění rutinám a nemusejí vstávat v noci kvůli jídlu.
Zvolte metodu podle načasování
Věk vašeho dítěte však může určovat, jaký druh metody uspávání si zvolíte. Nepokoušejte se o formální metodu nácviku spánku před čtyřmi měsíci, dokud vaše dítě nebude schopno mezi krmeními vydržet déle a nezačne se rozvíjet jeho biorytmus. Vzhledem k tomu, že každá situace je jiná, doporučujeme před odstavením nočního krmení dítěte se poradit svým lékařem.
Jak začít s metodou uspávání?
Než vůbec pomyslíte na to, jak naučit své dítě, aby samo usnulo, ujistěte se, že dodržujete pravidelný režim a každou noc ho ukládáte do postele ve stejnou dobu. Dohlédněte na to, aby bylo před spaním vzhůru po přiměřenou dobu. Nadměrně nebo nedostatečně unavené dítě bude mít totiž potíže se spánkem. Zavádějte také vždy uklidňující a pravidelnou rutinu před spaním, jako je jídlo, koupel nebo masáž následovaná převlečením do pyžama, vyprávění pohádek nebo zpívání písně.
Metoda zvednutí, utišení a položení
U dětí mladších než šest měsíců někteří odborníci upřednostňují přístup, při kterém zůstanete v místnosti, aniž byste dítěti příliš pomohli usnout. Můžete například stát nad jeho postýlkou a umlčet ho tím, že mu poklepete na bříško nebo jej budete hladit, abyste ho uklidnili.
Další možností je nechat ho trochu plakat, ale když se začne brek stupňovat, vezměte jej na chvíli do náručí pro uklidnění, ale dejte ho zpět, než usne. Vaším úkolem je pomoci uklidnit dítě a jeho úkolem je usnout.
I když tato metoda může pro mladší děti opravdu dobře fungovat, po šesti nebo sedmi měsících může vaše přítomnost vaše dítě více rozrušit a jeho zvednutí a opětovné položení bude pravděpodobně příliš velkou stimulací, po které se mu bude hůře usínat. Bude tedy možná vhodné v tuto chvíli přistoupit k jiné metodě.
Ferbrova metoda kontrolování a utěšování
Tato metoda spočívá v ponechání dítěte o samotě v pokoji s cílem jej postupně kontrolovat, aby si nepřipadalo opuštěné. Podle Ferberovy metody by se dítě po uložení do postele už nemělo brát do náručí ani krmit. Z toho důvodu je tato metoda vhodná spíše pro děti od šesti až sedmi měsíců.
Poté, co absolvujete rutinu před spaním, dejte své dítě do postýlky, opusťte místnost a počkejte určitou dobu, řekněme jednu až dvě minuty. Pak vejděte dovnitř a uklidněte své dítě slovy jako „Maminka tě miluje“ nebo nějakým dotekem, jako je pohlazení. Mladší děti vyžadují přítomnost rodičů, aby věděly, že nebyly opuštěny, zvláště pokud začnou hystericky plakat.
Pokračujte v odcházení a poté prodlužujete dobu mezi návštěvami dětské postýlky, dokud nedosáhnete přibližně 10 nebo 15 minut, a pak v tom pokračujte, dokud zcela neusne. Když se probudí, začnete s intervaly kontroly znovu. Příští noc počkejte poprvé o něco déle, například 3 minuty minuty, podruhé 10 minut a poté pokaždé 12 minut.
Sledujte váš pokrok
Práce s touto technikou může trvat až týden, ale po několika nocích byste měli začít vidět určitý pokrok. Mnoho odborníků doporučuje vést si tréninkový protokol spánku, abyste viděli určitý vývoj. Někteří rodiče zjišťují, že vstup do místnosti dítěte situaci ještě zhoršuje, a mohou tedy uvažovat o přímější metodě, jako je úplné ponechání dítěte o samotě a nechání jej vybrečet.
Estvillova metoda s přesným harmonogramem
Estvillova metoda spočívá taktéž v ponechání dítěte o samotě s následným průběžným kontrolováním, nicméně Estvill sestavil pro rodiče přesný časový harmonogram čekání. Tyto intervaly s v průběhu po sobě jdoucích dní postupně prodlužují. Časové rozestupy je možné mírně upravit podle potřeby, ale měl by být zachován poměr prodlužujících se intervalů. Ty jsou následující:
- 1. den – první čekání 1 min, druhé 3 min, každé další 5 min
- 2. den – první čekání 2 min, druhé 5 min, každé další 8 min
- 3. den – první čekání 3 min, druhé 7 min, každé další 11 min
- 4. den – první čekání 4 min, druhé 9 min, každé další 14 min
- 5. den – první čekání 5 min, druhé 11 min, každé další 17 min
- 6. den a další – první čekání 6 min, druhé 13 min, každé další 20 min
Metoda židle u postýlky
Jedná se o velmi pozvolnou metodu nácviku spánku, která často vyžaduje dvoutýdenní plán implementace a hodně disciplíny ze strany rodičů. Opět připravujete své dítě do postele, ale místo toho, abyste opustili místnost, sedíte na židli vedle postýlky. Když usne, opusťte místnost, ale pokaždé, když se probudí, posaďte se zpět na židli, dokud neusne. Každých pár nocí přemisťujte židli dál a dál od postýlky, dokud nebudete zcela mimo místnost.
Výhodou této metody je, že máma nebo táta jsou přítomni v pokoji dítěte. Ale může se také stát, že dítě bude pořád plakat, a vy jej přitom budete muset pozorovat. Může být tedy opravdu těžké metodu dodržet a nepodlehnou dětskému pláči. Podle některých odborníků může být přítomnost rodiče v místnosti, který nereaguje na pláč, pro dítě dokonce matoucí. Může dojít k tomu, že dítě začne být natolik hysterické, že jej nebude jednoduché utišit.
Metoda nechání dítěte vyplakat
Myšlenka této metody spočívá v tom, že se snažíte pláč utišit tím, že na něj nebudete reagovat. Stejně jako u jiných metod si projděte rutinu před spaním, uložte dítě do postýlky vzhůru a odejděte z místnosti pryč. Toto je zajisté nejkontroverznější metoda nácviku usínání a dokonce i odborníci se neshodují v tom, co byste měli dělat dál. Vše závisí na tom, v jaké fázi se vaše dítě vývojově nachází, a také na tom, co funguje pro rodiče.
Někteří odborníci se domnívají, že byste k dítěti neměli chodit až do rána. Jiní naopak doporučují, aby rodiče počkali alespoň na jedno nebo dvě probuzení, než se vrátí do místnosti. Pak, pokud se dítě probudí po půlnoci, věří, že je v pořádku se vrátit, uklidnit dítě na několik minut a pak zase odejít.
Tato metoda může být velmi náročná v prvních dnech. Možná bude vaše dítě první dvě až tři noci hodně plakat, ale pak každou noc čím dál méně. S touto metodou byste měli vidět výrazné zlepšení během tří nebo čtyř nocí, ale je důležité zkoušet ji jeden týden, než zjistíte, zda funguje či nikoli.
Berte ohled na změny spánkových návyků
Jak vaše dítě stárne a mění se jeho spánkové potřeby, ujistěte se, že odpovídajícím způsobem upravujete dobu bdění, spánku a doby spánku, abyste mu pomohli i nadále snadno usínat a spát. Tím, že naučíte své dítě usínat, vaše snaha nekončí. Jakmile vaše dítě získá schopnost samo usnout, bude stále potřebovat rutiny, důslednost a pomoc s přizpůsobením, když se v jeho životě něco změní, jako je zahájení školky, příchod nového sourozence nebo výlet.
Nachlazení a nemoci, stejně jako časové změny, mohou také dost narušit váš dokonalý rozvrh. Trik je v tom, nenechat se tím rozhodit a dostat se co nejdříve zpět do režimu. Pokud začnete povolovat nebo obnovovat staré špatné návyky, bude trvat déle, než se vrátíte k běžné rutině.
Zkoušeli jste již některou z metod uspávání? Pokud ano, podařilo se vám vytrvat a dosáhnout dobrých výsledků? Podělte se s námi o vaše zkušenosti v komentáři
